Výpovědní lhůta: Co potřebujete vědět?

Definice výpovědní lhůty

Výpovědní lhůta představuje zákonem stanovenou dobu, která musí uplynout od okamžiku, kdy je výpověď z pracovního poměru doručena druhé smluvní straně, do chvíle, kdy pracovní poměr skutečně končí. Výpovědní lhůta chrání jak zaměstnance, tak i zaměstnavatele před náhlým ukončením pracovního poměru a dává oběma stranám čas se na tuto situaci připravit. Zaměstnanec má čas hledat novou práci a zaměstnavatel zase čas najít za zaměstnance náhradu. Délka výpovědní lhůty se řídí zákoníkem práce a v zásadě činí dva měsíce. Výpovědní lhůta začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a skončí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Existují však i případy, kdy může být výpovědní lhůta delší. Například v případě, že pracovní poměr trvá déle než jeden rok, prodlužuje se délka výpovědní lhůty o jeden měsíc, u pracovního poměru trvajícího déle než pět let pak o další jeden měsíc. Doba, po kterou lze vypovědět pracovní poměr, se řídí stejnými pravidly jako výpovědní lhůta. To znamená, že pracovní poměr lze vypovědět kdykoliv, ale skončí až po uplynutí zákonem stanovené výpovědní lhůty.

Význam pro zaměstnance

Pro zaměstnance má výpovědní lhůta a doba, po kterou lze vypovědět pracovní poměr, zásadní význam. Výpovědní lhůta představuje zákonem stanovenou dobu, po kterou je zaměstnanec povinen setrvat v pracovním poměru i po doručení výpovědi. Tato lhůta mu dává čas na nalezení nového zaměstnání a zároveň chrání jeho příjem. Délka výpovědní lhůty se liší v závislosti na tom, kdo podal výpověď a z jakého důvodu. V případě výpovědi ze strany zaměstnance činí standardně 2 měsíce, zatímco u výpovědi ze strany zaměstnavatele se odvíjí od délky trvání pracovního poměru. Doba, po kterou lze vypovědět pracovní poměr, se vztahuje k případům, kdy je možné dát výpověď pouze v určitém období, například během zkušební doby. Zaměstnanec by si měl být vědom těchto lhůt a jejich dopadů, aby se vyhnul případným komplikacím a finančním ztrátám.

Význam pro zaměstnavatele

Pro zaměstnavatele představuje výpovědní lhůta a doba, po kterou lze vypovědět pracovní poměr, zásadní aspekt pracovněprávních vztahů. Výpovědní lhůta chrání zaměstnavatele před náhlým odchodem zaměstnance a dává mu čas na nalezení adekvátní náhrady. Zároveň umožňuje plynulé předání agendy a zkušeností. Délka výpovědní lhůty se liší v závislosti na délce trvání pracovního poměru a typu výpovědi. Obecně platí, že čím déle zaměstnanec u zaměstnavatele pracuje, tím delší je jeho výpovědní lhůta. Zaměstnavatel by měl znát zákonné lhůty a dbát na jejich dodržování, aby předešel případným sporům. Stejně tak je důležité věnovat pozornost důvodům výpovědi, které jsou zákonem stanoveny. Neplatná výpověď může mít pro zaměstnavatele negativní důsledky, a to jak finanční, tak i reputační.

Výpovědní lhůta, to je ten křehký most mezi jistotou a nejistotou, mezi minulostí a budoucností v pracovním životě.

Bořivoj Svoboda

Délka dle zákoníku práce

Zákoník práce přesně definuje délku výpovědní lhůty, která je vázána na délku trvání pracovního poměru. Základní výpovědní lhůta činí dva měsíce a platí pro obě strany pracovního poměru, tedy jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Tato lhůta běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a prodlužuje se v závislosti na délce trvání pracovního poměru. Pokud pracovní poměr trval déle než jeden rok, prodlužuje se výpovědní lhůta o jeden měsíc, u pracovního poměru trvajícího déle než dva roky o další měsíc, tedy celkem na tři měsíce. Zákoník práce však stanoví i některé výjimky, kdy je možné dát výpověď i v kratší lhůtě. Například v případě, že je zaměstnanec uznán dočasně neschopným k výkonu práce pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání, může dát výpověď s jednoměsíční výpovědní lhůtou. Stejně tak může dát výpověď s jednoměsíční výpovědní lhůtou i zaměstnavatel, a to v případě, že je zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nebo pokud mu brání v práci překážka na straně zaměstnance, která spočívá v uložení trestu odnětí svobody.

Vliv délky pracovního poměru

Délka pracovního poměru hraje klíčovou roli při stanovení výpovědní lhůty a doby, po kterou lze pracovní poměr vypovědět. Čím déle zaměstnanec pro stejného zaměstnavatele pracuje, tím delší je ze zákona chráněn delší výpovědní lhůtou. Tato ochrana má zaručit stabilitu zaměstnání a zamezit svévolnému propouštění dlouhodobých zaměstnanců. Zákoník práce rozlišuje základní výpovědní lhůtu v délce dvou měsíců, která platí pro všechny zaměstnance bez ohledu na délku trvání pracovního poměru. Tato lhůta se prodlužuje s dobou trvání pracovního poměru, a to o jeden měsíc za každých započatých 5 let trvání pracovního poměru u téhož zaměstnavatele. Maximální délka výpovědní lhůty, kterou musí zaměstnavatel dodržet, činí 3 měsíce. Důležité je zmínit, že výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce.

Délka pracovního poměru	Výpovědní lhůta (zaměstnanec)	Výpovědní lhůta (zaměstnavatel)
Kratší než 1 rok	2 měsíce	2 měsíce
1 rok a déle, kratší než 2 roky	2 měsíce	3 měsíce
2 roky a déle	3 měsíce	3 měsíce

Výpovědní lhůta ve smlouvě

Výpovědní lhůta je nedílnou součástí každé pracovní smlouvy a upravuje dobu, po kterou je zaměstnanec i zaměstnavatel vázán pracovním poměrem po doručení výpovědi. Výpovědní lhůta začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Zákoník práce stanoví minimální délku výpovědní lhůty, která činí dva měsíce. Smluvně je možné sjednat i delší výpovědní lhůtu, a to jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Důležité je zmínit, že výpovědní lhůta musí být pro obě strany stejná. V praxi se často setkáváme s tříměsíční či šestiměsíční výpovědní lhůtou, zejména u vyšších manažerských pozic. Doba, po kterou lze vypovědět pracovní poměr, se řídí zákoníkem práce a vztahuje se na případy, kdy je dáván ze strany zaměstnavatele tzv. výpověď z organizačních důvodů nebo z důvodu nadbytečnosti. V takových případech se výpovědní doba odvíjí od délky trvání pracovního poměru u daného zaměstnavatele a může činit až 3 měsíce.

Možnosti zkrácení

V některých případech je možné výpovědní lhůtu zkrátit. Zákoník práce umožňuje zkrácení výpovědní doby po dohodě zaměstnance a zaměstnavatele. Obě strany se musí na zkrácení písemně dohodnout. Zaměstnavatel nemůže zaměstnance nutit k podpisu dohody o zkrácení výpovědní lhůty. Pokud zaměstnanec s dohodou nesouhlasí, běží mu standardní výpovědní lhůta.

Zákoník práce dále stanoví některé výjimky, kdy je možné dát výpověď i bez výpovědní doby. Jedná se o případy, kdy zaměstnanec nemůže z vážných důvodů v práci pokračovat. Mezi tyto důvody patří například stěhování za účelem sjednocení rodiny, péče o dítě nebo vážně nemocného člena rodiny. V těchto případech je nutné, aby zaměstnanec zaměstnavateli předložil doklady prokazující tyto skutečnosti.

Zkrácení doby, po kterou lze vypovědět pracovní poměr, zákoník práce neumožňuje. Tato doba je stanovena zákonem a je stejná pro všechny zaměstnance bez ohledu na délku trvání pracovního poměru.

Okamžité zrušení pracovního poměru

Okamžité zrušení pracovního poměru, tedy ukončení pracovního vztahu bez dodržení standardní výpovědní lhůty, je v českém právním řádu výjimečným krokem. Zatímco běžná výpověď podléhá striktním pravidlům a lhůtám, okamžité zrušení je možné pouze za specifických okolností stanovených zákoníkem práce.

Doba, po kterou lze vypovědět pracovní poměr, se liší v závislosti na tom, zda dává výpověď zaměstnanec, nebo zaměstnavatel. Zaměstnanec může dát výpověď kdykoli a standardní výpovědní lhůta činí dva měsíce. Zaměstnavatel musí dodržovat zákonem stanovené důvody pro výpověď a lhůta se liší dle délky trvání pracovního poměru.

Okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu hrubého porušení pracovních povinností je krajním řešením. Zákoník práce definuje situace, kdy je možné k tomuto kroku přistoupit, například při opakovaném a hrubém porušování pracovní kázně, zpronevěře majetku zaměstnavatele nebo úmyslném poškozování dobrého jména firmy. Vždy je však nutné zvážit všechny okolnosti a důkazy, jelikož okamžité zrušení pracovního poměru představuje závažný zásah do práv zaměstnance.

Dodržování a důsledky porušení

Dodržování výpovědní lhůty a doby, po kterou lze vypovědět pracovní poměr, je klíčové pro platnost ukončení pracovního poměru. Zaměstnavatel i zaměstnanec jsou povinni tyto lhůty dodržovat. V opačném případě se vystavují riziku neplatnosti výpovědi a případným sankcím. Nedodržení výpovědní lhůty ze strany zaměstnavatele může vést k nároku zaměstnance na doplacení mzdy za dobu, o kterou byla lhůta zkrácena. Zaměstnanec se může bránit i soudně a domáhat se neplatnosti výpovědi. Podobně nedodržení doby, po kterou lze pracovní poměr vypovědět, činí výpověď neplatnou. To se týká například situací, kdy je zaměstnanec v ochranné době, jako je například těhotenství nebo mateřská dovolená. V takovém případě je nutné respektovat specifické podmínky pro výpověď dané zákoníkem práce. Důsledky porušení těchto pravidel mohou být pro obě strany nákladné a časově náročné. Proto je vždy vhodné postupovat obezřetně a v souladu se zákoníkem práce, případně se poradit s odborníkem na pracovní právo.

Příklad výpočtu výpovědní lhůty

Pan Novák se rozhodl ukončit svůj pracovní poměr ve společnosti ABC, kde pracuje jako účetní. Nastoupil do práce 1. září 2020. V pracovní smlouvě nemá sjednanou delší výpovědní dobu. Pan Novák podal výpověď 15. října 2023.

Vzhledem k tomu, že pan Novák nepracoval ve firmě déle než 5 let, činí jeho výpovědní lhůta 2 měsíce (§ 48 zákoníku práce). Výpovědní lhůta začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi. V tomto případě tedy 1. listopadem 2023. Posledním dnem pracovního poměru pana Nováka bude 31. prosinec 2023.

Je důležité si uvědomit, že doba, po kterou lze vypovědět pracovní poměr, se liší od výpovědní lhůty. Zatímco výpovědní lhůta určuje, jak dlouho bude pracovní poměr ještě trvat po doručení výpovědi, doba, po kterou lze vypovědět pracovní poměr, určuje lhůtu, ve které musí být výpověď doručena druhé straně, aby byla platná.